Do We Have Mercy for Our Imperfection?

Today morning I read 1. Samuel  chapter 1 about Hannah how she wanted the baby. And last days I read the book of Ruth. And I started to see there everywhere that God appreciates our efforts, when we fight for something, when we risk. You know, when I don’t do anything, I won’t do anything bad because you cannot do many mistakes and bad things when you sit at home. But I don’t think that this is what God wants. He wants us to take the risk and act, love, serve, live, build relationships with nonbelievers, pray, … even if it sometimes brings some mistakes and we can fail. But we can live from His mercy. We are called to live in His mercy and to go to dark places because he can shine through us.

Připadá mi, že se jako křesťané někdy schováváme ve svých ulitách, ve svém pohodlí, prostě v tom, kde se cítíme bezpečně a řekněme svatě. Možná se někdy bojíme vyjít ven a riskovat, protože bychom mohli selhat, mohli bychom udělat něco špatně. Myslíme si snad, že Bůh si o nás myslí že jsme neomylní a svatí a nechceme Ho zklamat? Ne, to si vážně nemyslí 😀 Vždyť On nás právě miluje i přesto že jsme tak nedokonalí a hříšní a připravil nám vysvobození z toho věčnýho strachu z chyb a neúspěchu, z toho jak jsem špatný a dělám chyby.

Myslím že to je jedna z věcí, která Ježíšovi tak vadila na těch zákonících: že si totiž vytvořili všechny ty zákony, aby se v tom cítili dobře a nemuseli riskovat. Jenže svatost je o něčem jiným, svatost je o srdci a o motivech. A pak je tam ještě něco, co vidím u většiny Biblických postav: tu touhu po životu, touhu bojovat a něco změnit, ať už je to touha po uzdravení,  lásce, dítěti, po svobodě, míru, po službě Bohu, … A zároveň s tím i odvaha převzít zodpovědnost a stát si za tím, pokořit se a prosit. Jenže my si někdy zvykneme sami sebe litovat a nedělat nic, protože se to možná nepovede nebo protože se bojím, že udělám chybu, beru to až moc vážně a zapomínám, že to není jen o mně. Uděláš chybu. Ale jsi pod milostí. A dostal jsi hřivny, dostal jsi dary a svůj život, který můžeš a máš využívat a vytěžit z toho co nejvíc. Nechci tím říct, že máš dělat věci, o kterých víš že tě očividně přivádějí do hříchu. Ale neztrácej čas sebelítostí a útěkem z reality. Bojuj nebo si aspoň užívej toho krásnýho života kterej ti byl dán! A nedělej ze všeho tragédii. 🙂

Nenech se ovládat strachem

Jedna z věcí, který si často uvědomuju je, že nenávidim strach.

Nedavno jsem viděla film Milada. Vždycky když vidím podobné filmy z historie, často si všímám kontrastu těch, kdo byli odvážní a těch, kdo se nechali ovládat svým strachem. Nebo spíš koho ovládali druzí skrze strach. Strach je mocná zbraň, ale je na každým, jestli se jí nechá zničit nebo ne. Každý má strach, každý možná trochu z něčeho jiného. A to není špatné, je to naprosto normální a není to něco, za co se máš stydět. Ale jde především o to, jak se zachováš. Jestli uděláš něco, co bys udělat měl/a, i když se bojíš a nebo jestli neuděláš nic. Protože kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích. (Jk 4,17) Když se podívám zpátky, nelituju věcí, které jsem udělala, ale věcí, které jsem neudělala, protože jsem se bála. Každý děláme chyby, ale z chyb se můžeme aspoň poučit. Když máš strach a radši zalezeš do kouta, kam tě to posune? Jenom příště budeš mít ještě větší strach. Samozřejmě tím nemyslím, že máme dělat každou blbost, která nás napadne. Myslím tím, že máš překonat svůj strach tam, kde víš, že máš udělat něco správného nebo prostě něco, co by mohlo přinést něco dobrého. Možná se ztrapníš, možná to nedopadne tak, jak sis představoval/a, ale moje zkušenost je ta, že to ve většině případů dopadne mnohem líp.

Jestli se v tom trochu poznáváš, tak tě taky napadaj ty věci, které přesně do toho zapadají. Možná máš pocit, že by sis s někým měl/a promluvit, někoho napomenout nebo se chceš s někým bavit a bojíš se začít. Nebo tě něco baví, chtěl/a bys to někde využít, ale bojíš se, že nejsi dost dobrý/á nebo se bojíš že se to někomu nebude líbit. Myslíš si, že by ses měl/a víc bavit s rodičema, ale bojíš se, že tě zraní jejich reakce. Ale co když to uděláš kvůli nim, protože je máš rád/a, ne protože to něco dalo tobě? Nebo se chováš nějakým způsobem před kamarádama, protože se bojíš, že by tě neměli rádi, kdybys byl sám sebou. Bojíš se oblékat se jinak než ostatní, protože budeš vyčnívat z řady. Bojíš se mít na něco jiný názor . Je to mnohem víc věcí, než co mě teď napadlo a každý to má trochu jiné.

Myslím že je hodně důležité, abychom se učili překonávat svůj strach v každodenních maličkostech. Proto, že nám a našemu okolí to může přinést velké požehnání, budeme víc sami sebou, budeme dělat to, co je správné a přinášet život. A taky proto, že když nás pak bude chtít někdo strachem ovládat, budeme už trochu “trénovaní” 🙂 .  Bůh nám říká, že máme být odvážní a taky víme, že za ním můžeme se svým strache, vždycky přijíta říct Mu, jak moc se bojíme. A On říká, že nám dá odvahu.

Nebuďme ovce, nebuďme otroci. Strachu ani společnosti. Jsme svobodní, bylo za nás zaplaceno výkupné a každý jsme jiný, tak se nebojme být víc sami sebou. Možná kdyby tolik lidí nemělo strach, spousta věcí v historii by byla jinak…

Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. (Iz 41,10)

Jak je to vlastně s tím dobrým Bohem?

Jde totiž o tom, že se na to musíme dívat z trochu jiné perspektivy. Musíme se na tenhle život dívat se srovnání s věčností. Ne s tím ohraným slovem, ale s tím nekonečnem času. My totiž věříme, že po životě tady začne nový život, který bude trvat nekonečně dlouho. Jenže se tím moc nezabýváme, že? Protože my teď žijeme tady a teď. A tady a teď se chceme mít dobře. Chceme dělat to, co nás baví, mít dobrou práci, být zdraví, mít dobrý vztahy s kamarádama a s rodinou, šťastně se zamilovat, zdárně naplňovat “Boží vůli” pro svůj život, dělat dobrý věci a cítit se fajn.
Cože?! Říkáš že ne, že ti nejde o všechny tyhle věci? Že chceš hlavně jít za Bohem a sloužit Mu, i když to možná nebude znamenat vysoký kariérní postup a dům snů (i když třeba přece jen…), i když se možná někdy neshodneš s kamarády nebo s rodinou. Ty budeš přece důvěřovat Bohu.
Nojo, jenže když to pak přijde – tvoje škola nebo práce je marná, kamarádi a rodina na tebe kašlou, jsi neustále nemocný –  a hned- kde jsi, Bože? Tolik pro Tebe dělám a Ty mi odpovíš takhle? Jak mám věřit, že jsi dobrý? (Ty mi máš přece požehnat! )
Ale co to má společného s tou věčností?
Když porovnáme jakkoliv dlouhý čas s věčností, bude to vždycky nula. Cokoliv/nekonečno = 0. Hrozně krátký čas a nekonečně dlouhý. A teď si představ, že by tenhle život byl přesně tak skvělej, jak si to představujeme. Každý dobrý křesťan by se měl skvěle, pak by umřel a měl by se navěky skvěle. A k čemu by to bylo? Jaký by to potom mělo smysl? Bylo by to jako film bez zápletky nebo veřejné ocenění za to, že jsme se váleli doma na gauči. Nehledě na to, že si musíme přiznat, že kdykoliv se máme delší dobu dobře, začínáme na Boha trochu nebo víc zapomínat (nebo jsme aspoň pyšní na to, jak jsme dobrý křesťani)

Co je vlastně víra? A co by byla víra, kdyby se všechny zázraky staly po první modlitbě, kdybychom cítili Boha každý den a každý den k nám mluvil? Myslím, že postatou víry není věřit “protože”, ale věřit “navzdory”.
Tenhle život není ráj. Je to zkouška, jestli dokážeme věřit navzdory Jestli dokážeme obětovat všechno a zemřít sami sobě pro bláhovou myšlenku, že jednou dostaneme odměnu a všechno bude souzeno spravedlivě. Jestli dokážeme milovat a obětovat sami sebe pro druhé i když je mnohem lehčí žít svůj život v klidu a bez starostí.

Jsme blázni, šílenci! Obětujeme všechno pro myšlenky, kterým kolikrát ani sami nerozumíme, děláme ve všem opak toho co je pro nás výhodné, vzdáme se všeho pro někoho, kdo téměř celý život mlčí a křečovitě se držíme pár zážitků a momentů, které mohly být klidně jen iluzí.

Jsme blázni, ale možná jsme vítězové. A vítězové musí být vždycky trochu blázni 😉 A mě rozhodně baví být blázen. I kdybych se mýlila. Možná Boha někdy necítím, možná nezažiju za celý život žádný působivý zázrak. Ale vidím lidi, kteří jsou jako On. Vidím proměněné životy, milující srdce. A to je pro mě největším důkazem.
Protože tahle láska, ta má smysl.

Má cenu prosit?

Má cenu prosit? Když stejně víš, že tě nevyslyší…
Víš…?!

A nejde snad víc o to, že prosíš?
Že za Ním přijdeš a necháš Ho, aby zlomil tvoje srdce
A brečíš bezbranná v Jeho náručí
Ne ta dokonalá a s kamennou tváří (nebo krycím úsměvem)
Že Mu otevřeš svoje srdce
Protože ho stejně zná líp než ty
A nesnažíš se vypadat, že nic nechceš
Protože On dobře ví, že chceš
A nevzdáš se toho jinak než před trůnem milujícího Otce

Nevyslyší… a možná taky ano
On miluje odvážné bojovnice
Ale i ty, kdo Mu bezvýhradně věří
Stejně tak jako ty, kdo Mu nevěří
Ale nenávidí tvou pýchu a strach

Ať jsme živí a ne mrtví

Pane, prosím ať jsme živí a ne mrtví
obživ ty suchý kosti a ty zamrzlý srdce,
ať jsme NEW LIFE
full of joy, energy, love, patience
full of your Spirit…

Prosím, ať plníme Tvou vůli a nejsme jen posluchači
a nejsme jen selfish, ambitious, lazy people
ale ať jsme SERVANTS
ať jsme PROPHETS
ať jsme those who LOVE

Break our hearts for what break yours
Hledat a zachránit, co zahynulo…

 

“Chceš hledat moji plnost?
Chceš se stát mým partnerem?
Chceš mít význam pro mé království?
Chceš zažít zázraky a stát na straně spravedlnosti?
Chceš být svědkem usmíření a osvobození?
Chceš vidět jak se národy mění mocí modlitby?
Tak pojď a následuj mě,
a já ti ukážu, kam jít.
Nepůjdeme na osvětlená pódia ani k řečnickým pultům
Nepůjdeme na konferenci, na schůzi ani na tábor

Pojď se mnou na ta nejtemnější místa
Pojď ke zraněný, plačícím, prázdným tvářím
Pojď se mnou k závislým, odsouzeným a polapeným
Pojď a přines své světlo a sůl
Pojď za trápením ke stromům oběšenců
Přijď do chléva –
Pojď a následuj mě.”
GREIG, Pete a Dave ROBERTS. Krvavý měsíc na obzoru: [dobrodružství víry– síla modlitby : příběh modliteb 24/7]. Česko: Den Vsetín pro Modlitby 24-7 ČR, 2010. ISBN 978-80-87459-03-4.

Put words into practise

FAITH means, that you believe something what is not seen
something mazbe impossible for people
That you believe in miracles
That you believe that God is much greater than you could even imagine
and that he created this world so He can do everything He wants with order which is on the Earth.
This is faith.

Therefore everyone who hears these words of mine and PUTS THEM INTO PRACTISE is like a wise man who built his house on the rock.
Matthew 7,24

Tak často se tohle podobenství o muži stavícím dům na skále používá pro obraz člověka, který staví svůj život na Bibli vs. muži, který staví svůj dům na písku – tzn. “ty nevěřící”. A tím to končí. Není to jako když někdo chce stavět dům, architekt mu nakreslí plán a on ho má potom doma na stole a každý den se na ten plán se zálibou kouká. Prohlíží si ten plán každý den, jeden rok, dva roky, celý život. Možná se občas dojde podívat na nějaký pozemek nebo na nějakou firmu, která by mu dům postavila, ale vždycky se zalekne toho, kolik by to stálo a tak celý život žije v 1+1 v paneláku a nikdy ten dům nepostaví.

Myslím, že Ježíš mluvil trochu o něčem jiném. Hned v pasáži předtím mluví o tom, že ne každý kdo mu říká “Pane”, vejde do království, ale ten, kdo ČINÍ VŮLI MÉHO NEBESKÉHO OTCE” (Mat 7,21) Ten, kdo slyší moje slova a činí je, tzn. uvádí je do praxe. Už vidíte ten rozdíl mezi tím, kdo slyší slova a má dokonale prostudovaný plán a tím, kdo je skutečně uvádí do praxe, kdo skutečně staví?

• V Něm byl ŽIVOT a život byl světlo lidí
• Přišel, aby hledal a spasil, co ZAHYNULO
• Cokoliv jste UČINILI jednomu z těchto maličkých, mě jste učinili
• Kdo nepřijme Boží království [naivně 🙂 ] jako dítě, jistě do něho nevejde
• Ztratí- li sůl svou slanost, čím bude osolená?
• Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby SLOUŽIL a dal svůj život jako výkupné za mnohé
• Ale že jsi VLAŽNÝ a nejsi ani studený ani horký, nesnesu tě v ústech
• Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce

Co říká Ježíš? Zavřete se ve svých chrámech a tvařte se zbožně?!
Ne, říká: vzdejte se všeho pro mně, vezměte svůj kříž a následujte mě. Buďte služebníky, tak jako já jsem se ponížil a podstoupil tu nejpotupnější smrt. Jděte za těmi nejubožejšími, za těmi, kteří vám nemají co dát na oplátku. A jděte mezi hříšníky, buďte svatí, ale buďte solí! K čemu je sůl, která ztratila svou slanost? A k čemu je sůl, která zůstává ve slánce a nesmíchá se s jídlem?
Posbírám ty, kdo jsou ZARMOUCENI a ODLOUČENI od slavnosti, neboť jsou z tebe
(Sof. 3,18)
But go and learn what this means:
I desire mercy, not sacrifice:
For I have NOT come to call the righteous, but SINNERS. (Mat 9, 13 NIV)

A mějte víru! V mém jménu mluvit, dělat zázraky, uzdravovat. Jít tam, kam vás Duch vede. Mějte odvahu žít tak, jako Ježíš. Nejen slyšet a znát, ale i PUT INTO PRACTISE. 🙂

 

Bring me to tears
Don’t let me go to another
I know that nothing, nothing except you makes sence
Everything else is just emptyness
There’s no other hope
No other way than just to trust you

Lead me to the cross
Where Your love poured out
Bring me to my knees
Lord I lay me down
Rid me of myself
I belong to You
Lead me, lead me to the cross

Tolik jsi mi požehnal, abych to teď všechno zahodila a nechala se znova zotročit?

Tak proč se tomu nechceš vzepřít?
Proč to neuděláš?
Proč je to vlastně pro tebe takovej problém?
Proč je ti už všechno jedno?

Proč nedokážu stát na pravdě, věřit jí a jednat podle ní
i když zrovna nic nevidim?

OK, udělalas chyby, ale už je to za tebou, už je to odpuštěný.
Dneska je nový den. Nepromarni je jako ty předešlé. Zvedni se a zase začni bojovat.
ZAČNI ZASE BOJOVAT. Život je boj. Každý den. Nemůžeš přestat a nechat se unášet okolnostmi. Každý potřebujeme odpočinek, ale tohle není ten odpočinek, který potřebuješ.

Chci se změnit.
Pomůžeš mi..?

Jsme možná unavení a je toho hodně. Ale právě teď jsme uprostřed toho boje a nesmíme to teď vzdát. Je vám totiž potřeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení. (Žd 10,36) Nemáme se čeho bát. Není to o nás, je to o Bohu. On je v tom s námi. Náš Bůh je dobrý a chce nám dát dobré dary. Ale taky chce, abysme se na tom podíleli, abysme bojovali.

A proto vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin a ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů. Když máme taková zaslíbení moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.
2.Kor 6,17 a 18; 7,1

Otevři mé srdce, Králi

Tak často vidím svět kolem sebe jen jako temnotu. Vidím svět plný bolestí, nemocí, ztracených lidí. Vidím všechno, co nestíhám, nezvládám, jak se hrozně chovám, na kolik lidí nemám čas…
Ale já tu přece nejsem, abych zachránila svět – na to tu byl někdo jiný. Svět neleží na mně, nejsem tu proto, abych vyřešila všechny ty problémy. A taky je spousta věcí, které nevidím – třeba to, jak si Bůh může použít ty špatné věci k dobrému. Nic se neděje náhodou a nic se neděje bez jeho svolení. To on je ten režisér, který všechno řídí. A nemám důvod mu věřit, že to řídí úplně nejlíp?
Ten zlý mi někdy ukazuje jen to ošklivý okolo mě a já se hroutím a nevidím všechny ty dobrý věci, za který můžu Bohu děkovat 😦
Jako by teď ta písnička dávala nový smysl…

Otevři mé srdce, Králi
Chci ve Tvé blízkosti být
Chci vidět tvou slávu

Otevři mi oči, Bože, ať vidím, že ty jsi ten nejlepší režisér a že jsi dobrý a svatý!
Chci vidět Tvou slávu…

Díky, mami 🙂

Milovaný, Bůh dopustil každou z Pavlových zkoušek. A přinutil apoštola, aby se nespoléhal na sebe, ale plně důvěřoval Duchu svatému, že ho vysvobodí. Písmo říká: „Abyste mohli všechno vykonat a zůstat stát“ (Efezským 6:13). V podstatě se nám říká: „Vyčerpali jste všechny své lidské možnosti. Snažili jste se vyřešit všechny své problémy a došli jste na konec svých sil. Teď nechte Boha, aby to všechno udělal. On provede a dokončí vaše vysvobození svým Duchem, který žije ve vás.“

Pavel mluví o mnohem víc, než jen o pasivním povzdechnutí: „Ó, já v tomhle důvěřuji Bohu.“ Ne, mluví o tom, že jsme tak bezmocní, tak rezignovaní, že se musíme spolehnout na „Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1:9). Jeho závěr byl: „Bůh jediný je schopen mě vysvobodit z této beznadějné ‚smrtelné‘ situace. Jenom jeho Duch dokáže přivést k životu zcela novou cestu vysvobození.“

David Wilkerson
(http://www.tscpulpitseries.org/czech/ts040913.html)